Přestože většina turistů a rekreantů stále láká moře a letoviska na plážích, poslední dobou se stává trendem cestování nebo dovolená v naší zemi. V české přírodě je totiž tolik úchvatných zákoutí a míst. Může se také stát, že narazíme na rezervace, kam je přísný zákaz vstupu, například národní parky a první pásma ochrany, kde je ale možné se někdy pohybovat po vyznačených turistických stezkách, pokud ovšem není doba režimu klidu zvěře. Mimo tyto trasy se nesmí chodit třeba v národní rezervaci Rolavská vrchoviště, nebo úplný zákaz vstoupit je do národní přírodní památky Vůznice. Tam se jedná o nádherný kus lesa, postupně přecházející v prales.
Stejně tak je přístup zakázán na vrchol hory Kněhyně v Beskydech, žije zde kriticky ohrožený tetřev hlušec. Na severní Moravě, kousek od Olomouce, zrušili vojenský újezd, a tak se veřejnosti otevírá náruč v podstatě nedotčené přírody. Ovšem, byť se tato lokalita stává známou, cyklisté tu smí jet pouze s přilbou a nikdo nesmí fotografovat. Okolí vojenského újezdu se otevírá převážně ve svátky a víkendy. V Libavé se v roce 2013 například vylíhla mláďata vzácného orla skalního, jež je prokazatelně největším dravcem na území Česka.
Do nejhlubších a zapomenutých zákoutí Šumavy, smí s průvodcem jen ti vyvolení. Největší národní park v Česku je totiž plný míst, která byla dlouhá léta pod zákazem vstupu. Třebakaňon řeky Křemelné, kde se konají výpravy jen několikrát do roka, je pro fyzicky zdatnější turisty. Je to divočina bez cedulí a cest, kde hlavní odměnou je pohled na horská údolí. V rezervaci Bílá strž zase najdeme až 200 let starý les. Nejhlubší šumavské údolí je tak přísně chráněná lokalita. Titul opravdový prales si zaslouží ten Žofínský, který je už přes 200 let lidem zapovězený. Díky komunismu ležel v oblasti zakázaného příhraničního pásma, přes čtyřicet let do jeho srdce nevstoupila živá duše. V devadesátém prvním roce zde kolem něj postavili plot, který má českou divočinu chránit před zvědavci. Přesto prales i Novohradské hory jako takové, turisty lákají. Je ale doporučeno chodit spíše okolo, protože v útrobách starého lesa nejsou cesty, snadno tak dojde k dezorientaci. Také stromy mohou bez varování spadnout, do tamní přírody se totiž nijak již po staletí nezasahuje.