Většina lidí, kteří si pořizují svého prvního psa neřeší takzvané papíry a s velkým očekáváním a nadšením si pořídí psa bez průkazu původu. Často neřeší, jak bude pes vypadat a chovat se v dospělosti, jaké zdravotní problémy mohou pocházet právě z křížení psů. Navíc většina prodejců a množitelů vám nevysvětlí, co to znamená, když pes nemá papíry ani to, proč papíry nemá. Většina psů bez průkazu původu má nejistý původ a často jsou výsledkem neřízeného množení psů v množinách.

Kdy si určitě pořídit psa s průkazem původu

Jsou chvíle, kdy je opravdu vhodnější pořídit si psa s průkazem původu a raději si připlatit. Především pokud chcete opravdu psa určitého plemene a chcete, aby vykazoval charakteristické rysy tohoto plemene, pak si určitě pořiďte psa s průkazem původu z chovatelské stanice, kterou si máte možnost dopředu prověřit. Další situace, kdy je určitě vhodnější trvat na psovi s průkazem je ta, když potřebujete psa na práci. Například na canisterapii, agility či psa pro myslivost potřebujete opravdu kvalitního psa s určitými charakterovými rysy.

Jak postupovat, pokud nechcete psa s průkazem původu?

Pokud nechcete za psa utrácet x tisíc a chcete psa bez průkazu, pak vám určitě nic nebrání. Dejte si však pozor, abyste nenaletěli množiteli, který množí psy ve velkém a týrá je. Pokud tedy chcete psa bez průkazu, pak se ideálně stavte v útulku a podívejte se po pejscích k adopci. Často jsou k adopci štěňata či velice mladí psi, kteří jsou šťastni, když si je někdo vezme. Pokud chcete i přes to štěně koupit, proklepněte si dotyčného, který psa prodává, a určitě chtějte vidět místo, kde pes žije, chtějte vidět fenu, která psa porodila a také sourozence. Proč? Množitelé většinou odmítají brát zájemce o psy tam, kde žijí právě proto, jak to tam vypadá. Často totiž psi žijí v katastrofálním prostředí a jsou jen prostředkem jak se dostat k penězům.

Drobná zvířátka chová doma téměř každý, někdo si troufá i na chov tvora náročnějšího. Jsou místa, kde zvířata žijí v hojném počtu mezi lidmi, působí roztomile, i když někdy mohou neskutečně obtěžovat, přesto jsou rozmazlována a je jim vzdávána úcta a hold.  

Místem, kde by sice měli být na prvním místě lidé, ale ve skutečnosti tomu tak není, je jedno menší město v Thajsku. Místní obyvatelé zde život jednoduchý opravdu nemají, jejich město okupovali opice, konkrétně makakové. Žije jich zde kolem dvou tisíc. Ale zdejším obyvatelům jak se zdá nepřekážejí, nesnaží se jich nijak zbavit, naopak je rozmazlují a starají se o ně přímo vzorově.

Opice zde žijí na vrcholcích lamp, anténách, římsách, okupují každou volnou střechu, ovšem nejraději se zdržují poblíž chrámů. To není místo, které by si vybrali náhodně, ale chodí tam hodně lidí, kteří nezapomenou vzít sebou nějaké to jídlo.

V Thajsku se traduje, že dříve, než přišli do města lidí, byli zde původními obyvateli právě makakové. Měli dokonce svého vůdce, krále Hanumána. Ale to je pouhá pověst, ve skutečnosti tomu bylo trochu jinak, v sedmnáctém století sem opice přesídlily z blízkých pralesů.

Makakové žijí ve skupinách, mohou sčítat i několik desítek jedinců, větší část tvoří samičky. Tento druh opis se proslavil i v oblasti vědy, jako první zvířata se v polovině dvacátého století podívali do vesmíru.

Tento druh se ničeho nebojí, možná proto se stali součástí místního koloritu a díky jejich přítomnosti je místo vyhledávané turisty. Z toho důvodu jsou pro ně pořádány i velkolepé hostiny, kromě ovoce a zeleniny si rádi pochutnají i na rýži nebo uzeninách, chutná jim i zmrzlina. Prostě podobnost s lidmi je v tomto až příliš nápadná. Ve městě byl i před několika lety postavena nemocnice, kde se makakové léčí např. po srážce s motorovým vozidlem, po pádu apod. Ač se může zdát, že makak je milé a přítulné zvíře, někdy může být až nepříjemně vtíravé.

Kdo by to byl řekl, někteří lidé zkrátka nesnesou ta roztomilá očka a kmitající jazýček. Je to ale fakt. Sice je to pěkná věc, chovat takové, dnes již všední, zvířátko jako hada nebo pořádného ještěra, ale ne všichni to považují za něco, co by chtěli mít u hlavy, když se učí na zkoušku nebo snad i když spí. Spoustu lidí se ráda na hada podívá, třeba v zoo, ale že by s nimi museli nutně žít, to zas ne. Byť to prvních několik dní vypadá, jako že to zvládnete, občasné řvaní ještěrů nebo neustále syčení a plazení se po teráriu vás může časem přivádět k jistým „obtížím“ klidného spánku.


Nebo když si had hraje s myší, kterou nejdřív nechá v záchvatu smrtelného záchvatu pískat pár hodin a až potom ji milostivě zblajzne. Ideálně by to měl být co nejrychlejší proces, pokud ale majitel odjede na víkend a vy tam nic živého házet nechcete, tak se holt musí naházet „do zásoby“.

První okamžiky krmení

Podivuhodně, ne všichni jsou zvyklí na myš, kterou pomalu opouští život, nebo na neustále cvrlikání a občasný útěk cvrčků. Samozřejmě, za chvíli si na to všichni zvyknou, i tak je to ale něco, co by bylo pěkné před pořízením nebo „příjezdem“ ostatním sdělit. I někteří chlapci jsou slabší povahy a nemusí tak ustát sdílenou domácnost s vašim šupinatým přítelem.

Raději se vždycky zeptejte

Vždycky je dobré se nejdříve zeptat, a potom konat. Vyjdete z toho jako ten zodpovědný a kompromisní a předejte ošklivým řečem, které si vaši noví spolubydlící budou šuškat v době, kdy tam nejste. Nejdůležitější je ale přesně tahle jedna věc – nikdy nenechte vašeho hada nebo ještěrku utéct nebo ztratit. Pokud se někdo bojí hadů, tak to ještě snese, když je had ve svém skleněném vězení, ale jestli takovému člověku po příjezdu oznámíte, že had je někde pod jeho postelí, tak vás nejspíše zaškrtí vlastními tkaničkami od bot. Jděte na to diplomaticky!

Vzpomínky, které se manželskému páru, v den jejich „zlaté svatby“ ženou hlavou, začínají u svatebního dne před padesáti lety.V dobrém i zlém… slib, který si dali coby dvacetiletí mladí lidé. Plni lásky, s romantickými představami o společném manželském životě.

Jako první hosté slavnostního obědu přicházejí všechny tři dospělé děti se svými partnery. Nejstaršímu je padesát a mladší dva jsou, jako schůdky, o dva roky mladší. Během dalších deseti minut se stůl zaplní všemi vnoučaty. Někteří už v doprovodu svých partnerů. Jako poslední gratulant, s kytičkou v ruce, je na rukou přinesen roční pravnouček. Ještě by po svých celou trasu od dveří ke stolu nezvládl.

Po slavnostním přípitku je předán ke „zlaté svatbě“ od celé rodiny společný svatební dárek. Čtrnáctidenní pobyt u moře. Do místa, které bylo dlouhá leta snem obou manželů, ale pokaždé se objevily k financování důležitější věci. Dojetí, které zavládne u slavnostního stolu, se neobejde bez slz.

Odlet do známého letoviska je naplánován už za týden, takže je potřeba během šesti dnů připravit všechno potřebné k pobytu u moře. Radost z připravované cesty mají „zlatí“ manželé velkou. Vytoužená dovolená jim přinesla do života nový impuls. Do výbavy si dokonce přibalili potápěčské brýle a ploutve.

Ubytování v hotelu a zajištěné celodenní stravování je pro starší manželský pár ideální. Veškerý čas mohou trávit výlety do okolí a koupáním v moři. O všechno je postaráno. Jakoby jim jejich děti a vnoučata poslala tichý vzkaz. Tak, jak jste se celý život starali vy o nás, tak je dneska postaráno o vás. A když se v přístavu objeví možnost vyjet lodí na celý den na širé moře, manželé ani chvilku neváhají. Dobrodružná plavba, s návratem při západu slunce, jim přinese nevšední zážitek. Společně se na palubě, při skleničce červeného vína, zasní. Co všechno jim ještě život připraví. Po padesáti letech manželství?