Naprostá většina našinců považuje nemocenskou za něco naprosto normálního. Protože ta u nás existuje už tak dlouho, že bychom nepotkali moc lidí, kteří nevědí, co to je. Za socialismu byla naprosto běžná pro kohokoliv z pracujících, a i dnes se na ni může značná část dospělé populace kdykoliv spolehnout. A to i v případě, že nejsou naši lidé zaměstnaní u nás, ale třeba v Německu. I Němci totiž nemocenskou, tedy Krankengeld, znají. Sice jsou v obou zemích poněkud odlišná pravidla pro její získání, ale i u nás, i v Německu, se dá spolehnout na to, že bude tímto způsobem práce neschopný člověk podpořen.
Když zaměstnanec onemocní v Německu, dostává nemocenskou nejprve podobně jako u nás od zaměstnavatele, ovšem déle, a poté přechází placení jeho nemocenské na zdravotní pojišťovnu. A přitom dostává sedmdesát procent pravidelné měsíční hrubé a nanejvýš devadesát procent čisté mzdy, nanejvýš však 135,63 eur denně, a to po dobu nanejvýš osmasedmdesáti týdnů za jednu nepřetržitě probíhající nemoc během tří let. Přičemž je dotyčný i nadále zdravotně pojištěný, aniž by platil příspěvek, ovšem nadále se mu z nemocenské strhává důchodové pojištění, pojištění v nezaměstnanosti a pojištění na péči, a nemocenskou dostává i tehdy, když dostane během trvání nemocenské výpověď.
Ani tím to ale ještě nekončí. Pokud příjem člověka na nemocenské přesáhne 410 eur ročně, musí tento odevzdat daňové přiznání, během trvání nemocenské se musí nepřetržitě dokládat potvrzení o pracovní neschopnosti. A odlišné je to pak u osob pobírajících podporu v nezaměstnanosti, u podnikatelů a svobodně činných osob, umělců a krátkodobě zaměstnaných osob.
Takže to s tou německou nemocenskou není zase až tak jednoduché. A když si ji člověk navíc musí vyřídit na cizích úřadech a v němčině, je to pro leckoho nad jeho síly. A tak je dobře, že tu najdeme i někoho, kdo nám s tím pomůže. A najdeme ho snadno. Třeba tak, že klikneme na výše uvedený odkaz.